Za prvé a s mírnou nadsázkou. Ačkoli… Posuďte sami. Inženýr Andrej Babiš získal svůj akademický titul na Vysoké škole ekonomické v Bratislavě v druhé polovině sedmdesátých let minulého století. Helena Válková profesuru trestního práva na trnavské univerzitě v první dekádě tohoto století. Inženýr Andrej Babiš je ministerským předsedou vlády České republiky, Profesorka Helena Válková poslankyní Sněmovny Parlamentu a vládní zmocněnkyní pro lidská práva. Co z toho lze usoudit? Slovenský vzdělávací systém byl, je a nejspíš bude dobrým odrazovým můstkem pro uchopení nejvyšších politických funkcí v Česku.
Dost šprýmů. Za druhé. Oba jmenovaní političtí činitelé byli v minulém režimu karierními členy komunistické strany. Do členství je nikdo nenutil. Oba jím sledovali osobní prospěch. Žádná ideologie, žádné vznešené cíle. Nutno říci, že jim podobných byla po roce 1968 většina. Morálka, která by se úrovní s rezervou vešla pod břicho plazícího se hada.
Do třetice všeho dobrého, říká se. Pro Andreje Babiše a Helenu Válkovou zejména. Krize tradičních stran, krize hospodářská, krize vztahů ve společnosti vynáší populistu Babiše nejprve do klíčové vládní ministerské funkce, v dalších volbách již do křesla premiéra. Absenci politického programu nahrazuje stručným slibem, že bude makat a bude líp. Může si to dovolit, pro rozpoznání nastávajícího období pozitivního hospodářského vývoje mu nechybí vlohy a pro vlastní podnikání nepřebývají zbytečné skrupule. Potřebuje se obklopit věrnými, což konec konců dělá každý politický předák a to je šance pro jemu podobné. Například pro Helenu Válkovou.
Epilog. Když je obnoveno trestní stíhání Andreje Babiše ve všeobecně známé kauze, kterou není třeba zde popisovat, pospíší si expertka na trestní právo Helena Válková s názorem, že bude třeba ve sněmovně opět hlasovat o jeho vydání, ačkoli to v tu chvíli nikoho nezajímá. Servilita, řekl by kdekterý šťoural. Když si Helena Válková vyrobí megaostudu svým vyjádřením k jejímu a Urválkovu článku o tzv. ochranném dohledu, Andrej Babiš opatrně mluví o její smůle, „…že měli ten společný článek. To se nedá obhájit“. Spíše než jako nekompromisní odsouzení spolupráce s komunistickým státním vrahem, to zní jako postesknutí si nad bezvýchodnou situací nebohé a nevědoucí smolařky. Jak obě reakce na problém toho druhého naznačují, ruka ruku stále myje. Jen s tím rozdílem, že ne se stejnou intenzitou. Andreji Babišovi se totiž více hodí pochybnosti o způsobilosti Heleny Válkové k funkci vládní zmocněnkyně pro lidská práva obratně vyvracet a zároveň přiživovat.